Tajemství obrazů
foto: Ji. Krejčová
započalo nevinně pátráním po zmizelém obrazu, nechyběly šifry, stopování, adrenalin, výtvarno, hledání, putování, spolupráce…nikdo netušil, co ho čeká další den…
Ať už to byli vozíčkáři, choďáci a nebo „toxíci“ (lidé z komunity, kteří se pokouší skoncovat se svou závislostí na drogách) všichni si s chutí hráli.
…něco málo od samotných účastníků:
Magdička:
Karlov 2.-6.7.2010
Když mi loni říkal Mazánek o „zážitkové pedagogice“, neuměla jsem si pod tím názvem nic konkrétního představit. Letos, po vlastní zkušenosti vím, že je to je ještě slabý výraz…J Nic bombastičtějšího jsem nikdy nezažila. Pátrání po ukradeném obraze, zahrnující plavbu na raftech, střelbu, orientaci v terénu, rozvíjení fantazie v různých směrech (od techniky po divadelní představení) atp.
Nemohu opomenout výbuch mých emocí, když nadešla chvíle loučení…
Spojení těchto dvou komunit byl naprosto úžasný nápad. My na vozíku jsme se dostali do kontaktu s lidmi, kteří řeší jiné, ale také velmi závažné problémy a ti druzí si mohli uvědomit, že si krutě pohrávají s tím, co mi nemáme a to je zdraví. Viděli, že dostat se např. do lesa, či přejet hloupý nízký práh je někdy bez cizí pomoci téměř neřešitelný problém. To si „zdravý“ člověk neuvědomí, dokud se s tím nesetká, ať již v roli pozorovatele nebo, nedej bože, v roli vozíčkáře. Proto i nápad s erárními vozíky, které si mohl kdokoli z chodících vypůjčit a strávit den v naší kůži, byl bezvadný!!!
Je zvláštní, že za těch pár dní byl pro mě veliký problém tyto lidi opustit. Přirostli mi k srdíčku neuvěřitelně rychle a i když jsme se za těch pár dní nemohli nijak zvlášť poznat, záleží mi na nich možná i víc než bych sama chtěla…
Mám Vás ráda a chybíte mi!!!
Malá MagdaJ
Bob:
